16.08.2015

VIN je jednoznačný celosvětově používaný identifikátor motorových vozidel. Je napsaný v technickém průkazu vozidla, ale hlavně je vyražený na pevné, obtížně vyměnitelné součásti auta(na karoserii, rámu). Na vozidle ho najdete několikrát, typicky v motorovém prostoru, pak obvykle na příčce pod čelním sklem - bývá v „okénku“ na levé straně pod stěračem, někteří si ho dodatečně vyleptávají na boční skla. Výrobci mívají i tajná místa, kam VIN zaznamenávají pro případné kontroly v servisu a podobně. Starší auta mívala VIN vyražený na přinýtovaném štítku (třeba trabant) a dokonce i na papírové samolepce.

VIN tvoří směsice 17 písmen a číslic, má ustálenou podobu (určenou normou ISO 3779 z roku 1983). V kódu se používají číslice a znaky anglické abecedy kromě písmen I, O a Q, u kterých by hrozila záměna s číslicemi 0 a 1.

První tři znaky na zbývajících osmi pozicích se označují VIS (Vehicle Identifier Section) už jednoznačně identifikují vozidlo. Desátá pozice značí modelový rok vozu, jedenáctá továrnu, kde bylo auto vyrobené a dalších pozic už identifikuje konkrétní vyrobenou karoserii. Systém přidělování VINů je na rozhodnutí výrobce, většina volí sekvenční systém (jedno za druhým).První tři znaky popisují výrobce vozidla, tato část VIN se jmenuje WMI (World Manufacturer Identifier). Světoví výrobci mají přidělené své kódy. První znak určuje region, ve kterém výrobce působí, druhý znak pak upřesňuje stát, třetí identifikuje značku (Škoda má kód TMB). Následujících pět pozic uvádí model, druh karoserie, provedení motoru a další specifikace. Každý výrobce si může toto označení navrhnout podle vlastní volby. Celá šestice znaků má označení VDS (Vehicle Descriptor Section), poslední, šestá pozice v ní je takzvané kontrolní číslo. To ověřuje správnost VIN; podle speciální tabulky se přiřadí písmenům čísla a dosadí se do vzorce, který má dát kontrolní číslo.

Kontrola VIN má být úplně prvním krokem při prověřování ojetiny. Zveřejňování rodného čísla auta dnes patří ke standardu v inzerci ojetin.